Pomník nechali vybudovat občané obce již v roce 1921, jeho výstavba stála 23.000 tehdejších korun. Až do roku 1945 stával u obecního rychtářství (dnes restaurace Cimbura). Po druhé světové válce ale přišla celkem pochopitelná vlna nenávisti ke všemu německému. Spolu s odsunem německých občanů z této obce měl být odstraněn i tento památník. Masivní mramorová socha skutečně zmizela někde v bažinách a podstavec památníku sloužil do konce devadesátých let minulého století jako příležitostné WC.

„V roce 2000 jsme se rozhodli zneuctěnou památku renovovat," uvádí starosta obce Bělá pod Pradědem, Miroslav Kružík. Na jeho zrestaurování se podařilo získat 527 tisíc korun z Ministerstva obrany. Ještě před započetím opravných prací se zjistilo, že socha vojáka je roztříštěná na kusy. Přesto, že památkový úřad doporučil sochu restaurovat, zhotovila se věrná žulová kopie. „Na žádost a z přispění bývalých německých občanů naší obce jsme nechali vytesat sochu novou," vysvětluje starosta. Podnět k tomu dala paní Marie Oliva, která byla do odsunu obyvatelkou českého pohraničí: „Jmenovala jsem se Pompe a bydlela jsem tehdy v čísle popisném 263 a prožila jsem tu nádherná léta," vzpomíná Marie Oliva. Mezi sto osmnácti jmény, které jsou vytesány na bocích pomníku, najdete i jména jejích příbuzných.

Nová socha je dílem ukrajinského sochaře Andreje Dacka, práce na ní prý trvaly dva měsíce čistého času. Obnoveny byly také všechny nápisy, včetně zlatého „Našim zemřelým obráncům vlasti".