|
Wpisał http://www.castles.cz
|
|
Niedziela, 02. Maj 2010 00:00 |
 V oblasti českého Slezska hrad s daleko nejmodernějším opevněním. Stavba zaujala protáhlý výběžek Příčného vrchu u Zlatých Hor (697 m n.m.). Staveniště bylo obehnáno příkopem a mohutným valem, na přístupové jižní straně dokonce dvojnásobným. Rozsáhlý areál má 2 části. Jádro hradu tvaru nepravidelného trojúhelníku se rozprostíralo na jižní straně. Jeho dominantou byla mohutná válcová věž, která stála uprostřed jižní hradby; dnes je z ní patrný pouze výrazný suťový kužel, z něhož dokonce nelze ani určit průměr věže. Za věží, v západním rohu jádra, stál velký dvouprostorový palác. Další dvě budovy přiléhaly k hradbám jádra na jižní a severní straně; v jejich sousedství bývala cisterna.
Do jádra se vcházelo od severu z téměř lichoběžníkového předhradí, které obsahovalo nějakou hospodářskou zástavbu na severovýchodě. V severozápadním rohu předhradí stávala hranatá věž, jejíž přízemní část podlehla destrukci v 80. a 90. letech minulého století. Další věž, v níž bývala vstupní brána do předhradí, se nacházela uprostřed jeho západní hradby. Literatura z konce devatenáctého století situuje do její bezprostřední blízkosti studnu; to by svědčilo o tom, že jádro a předhradí vznikly postupně a nikoliv najednou. Nejpozoruhodnější část opevnění vznikla patrně za opolského knížete Bolka. Jednalo se o parkán, který patrně obíhal hrad na třech stranách (jeho průběh na severozápadní straně je ale nejasný). Do parkánu se vcházelo branou, bezprostředně za níž stávala věžovitá brána do předhradí. Bezprostředně před tímto vstupem, po levé ruce příchozího a mírně ve svahu, stávala bašta, jak signalizuje ploška půlkruhového půdorysu. Cesta byla přitom z druhé strany sevřena mohutnou dělostřeleckou baštou, která přiléhala k hradnímu jádru v místě paláce. Další dvě bašty zajišťovaly boční postřel hradby parkánu na východní a jihovýchodní straně.
|
Současný stav
Z hradu se dochovalo především výrazné reliéfní modelování; zbytky zdiva jsou nepatrné. Celý areál je výrazně zamořen plevelem, zejména kopřivami, což ztěžuje pohyb v něm.
Historie objektu:
Hrad Edelštejn, jehož počátky jsou nejasné, vystupuje v dějinách poprvé v roce 1281 za dramatických okolností: kníže Mikuláš Opavský tehdy předal hrad vratislavskému biskupovi Tomášovi II. jako náhradu za škody způsobené tehdejším držitelem Edelštejna Otou z Linavy a jeho bratry. Jednalo se zřejmě o četné loupeže na majetku vratislavského biskupství, což nás jen málo zaráží, když vezmeme v potaz obdobnou činnost pánů z Linavy v této době i na jiných hradech (Helfštejn, Weissenstein). Tím ale drama nekončí. V brzy vypuklém sporu o majetky na Jesenicku, jehož hlavními protagonisty byli výše zmíněný biskup Tomáš a vratislavský kníže Jindřich IV., byl Edelštejn jednou z hlavních příčin sváru. Když v roce 1284 kníže vyzval biskupa, aby se dostavil na jeho soud a Edelštejn mu vydal, biskup knížete exkomunikoval a obrátil se se žádostí o ochranu na českého krále Václava II., protože hrad leží na českém (!) území. To by znamenalo, že Edelštejn dříve patřil české koruně. Nicméně Jindřich se tímto krokem nedal odstrašit e roku 1285 Edelštejn biskupovi násilím odňal. Hrad již vratislavskému biskupství nikdy vrácen nebyl a stal se až do roku 1440 pevnou baštou opavského knížectví. Výjimku tvoří krátké období po roce 1339, kdy jej král Jan Lucemburský z neznámého důvodu odňal knížeti Mikuláši II. Jednalo se však patrně o křivdu, protože jeho syn Karel IV. hrad Mikulášovi v roce 1361zase vrátil. Husité, kteří oblastí táhli v roce 1428, se o dobytí Edelštejna nepokusili, a tak až zadluženost opavského knížete Václava způsobila, že jej získal opolsko-hlohovský kníže Bolek. Tím se hrad stal zároveň výrazným opěrným bodem husitství ve Slezsku. Před rokem 1455 za neznámých okolností vyhořel, ale kníže Bolek jej vzápětí zase opravil a doplnil mohutným opevněním. Po smrti Bolka v roce 1458 získal hrad jeho bratr Mikuláš Opolský, který jej na základě dohody z roku 1460 přenechal r. 1465 českému králi Jiřímu z Poděbrad který jej svěřil do správy utrakvistovi Janovi ze Žerotína. Město Vratislav ale vypovědělo kališnickému králi poslušnost. Postoj edelštejnského purkrabího vůči městu byl nepřátelský; Jan ze Žerotína mu zle škodil. V odvetu za to měšťané, vedení vratislavským biskupem Joštem Z Rožmberka, na hrad 13. července 1467 nečekaně zaútočili a dobyli ho. Vzhledem k mohutnosti opevnění hradu jsme nakloněni uvěřit, že Edelštejn padl zradou zevnitř. Z obavy, aby se tato cenná pevnost opět nedostala do rukou stoupenců krále Jiřího, nechal biskup hrad rozmetat. V rámci konečného narovnání vyplatilo biskupství dědicům krále Jiřího za zničený hrad a jeho okolí 210 hřiven úroků a 1600 uherských zlatých. Tím se Edelštejn dostal natrvalo do držení vratislavského biskupství. Jeho trosky popsal ještě roku 1687 biskupský horní hejtman Hantke. Pokusy o záchranu hradu na počátku dvacátého století selhaly pro nedostatek peněz.
Přístup k objektu:
Poloha na mapě: Zde
|
Fotogalerie:
hmotová rekonstrukce podoby hradu před zánikem dle P. Kouřila
|
Terénní náčrt
|
Hradní zeď
|
Boční zeď
|
Příkop
|
Střílna |
      |
 Poloha na mapě |
|
